Vánoce - my a duchovní svět! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Mirek   
Vánoční svátky jsou pro někoho svátky klidu a míru, pro někoho chvilka zastavení, pro někoho trauma z uklízení, vaření a shánění dárků. Já nechci posuzovat, co je správné. Osobně miluji klid a pohodu a je mi jedno, zda dárky jsou či nejsou, mám radost z cizí radosti a to je důležité. Pokud někdo může mít radost z věcí, které dostane, proč mu je nedopřát? Pokud někdo má na Vánoce jiný pohled, tak proč mu zaclánět? Jsme to my, na zemi, kdo prožívá vánoční svátky každý po svém. Jsme každý jiný a tak nelze očekávat, že by vánoce měli probíhat v přesně nalinkovaných postupech. Naopak, jak doba plyne, tak člověk různá pravidla přidává, ubírá a mění. Pomalu začínáme chápat, že všechna konání jsou postavena pouze na našich rozhodnutích, přáních a tužbách.

Ať přijdete do jakékoliv rodiny, tam je to jiné. Někde za pentlemi a pozlátkem skrývají nedostupnost a chlad v srdci, jinde k lásce přijde i stud za chudobu či smutek z vánoc bez blízkých. Podívejte se přes okno k různým lidem a uvidíte různé situace. Každý pohled je jiný, každý člověk je jiný a i každá chvála vánoc je jiná. Někde je hodně jídla, někde hodně televize, jinde ticho a světlo svíček a někde koledy a radost z rozzářených dětských očích.

Co ale je všude společného? S blížícím se zlomem roku a s větším chladem a sněhem přichází teplo. Najednou si všichni umí otevřít své srdce a nechat vstoupit do srdce Lásku klid a mír. Všichni máme lehce zajíněné oči a cítíme v nitru onen všeobjímající pocit pohody, klidu a zároveň lítosti nad nevykonaným.

Jsme lidské bytosti, jejichž základ a podstata je nesmrtelná. Prožíváme takto každý rok a přece si najednou uvědomíme, že jsme něco nestihli. Někomu jsme v tom shonu a úprku zapomněli poslat jeden úsměv, jedno malé pohlazení. Zapomněli jsme kouknout někomu do očí mezi poletujícím sněhem a říci mu o lásce a kráse, kterou v sobě i v něm cítíme.

Nějak jakoby zapomínáme na sebe, na malou chvilku poezie, která nám ještě více otevře srdce k dávání. Nemluvím o rozdávání se různým nadacím a skupinám. Ne, myslím spíše rozdávání se formu úsměvů, pohlazení a vzpomínek. Kdyby tak šlo založit vzpomínkovou nadaci, nebo nadaci úsměvů a pohlazení.

Zkusme to: Žádám Vás, abyste co nejdříve zaslali na konto úsměv 30 svých nejkrásnějších úsměvů. My je pak budeme rozdávat tam, kde jsou třeba. Vyberte si 15 svých blízkých a známých, na kterých vám záleží a pošlete jim milou a vřelou vzpomínku. Nevadí, když jsou již po smrti, ti slyší lépe než my. A máme zde ještě skupinu sběračů pohlazení. Prosím Vás, připravte si 45 milých a jemných pohlazeních, které si některý náš zástupce u Vás vyzvedne. Pokud by se ale do 18.12. nikdo nedostavil, pak Vás prosím, nevyhazujte je, ale použijte je. Ne najednou, ale postupně obdařte všechny kolem Vás.

Absurdní? Nápad možná, ale úsměvy a pohlazení Vám zkrásní vánoční svátky. Uvidíte, že bude najednou více tepla a klidu. Nějak to bude déle trvat, než to opět vyprchá a než opět zapadneme do svých starých materialistických kolejí. Třeba nám to zachrání to vnitřní trouchnivění, které přináší smutek a trápení nad svým osudem.

A co ty vzpomínky? Nějak mě vadí, když člověk jde na své blízké zavzpomínat pouze na hrob jednou do roka a pak je mu to nějak jedno. Musí se to řešit přece i jinak. Vzpomínky jsou živou energií, která pulzuje a vždy si nachází svůj cíl. Myslím ale vzpomínky na lidi, ne na minulost. Lidé tuto energii umí podvědomě přijmout a pochopit. Ne jednou se stává, že se ozve člověk, na kterého jsme zrovna teď nebo před chvílí mysleli. A co ti, kteří nejsou zrovna inkarnovaní, ty jsou velmi rádi naší vzpomínkou. Oni zároveň s tím Vám dokáží poslat pozdrav, který Vám pomůže k lepšímu pochopení, k milejší atmosféře v duši a hlavně k pocitu sounáležitosti.

Je škoda, že každému člověku nemohu ukázat to, co vidím a cítím. Že nedůvěřivce (stejné jako jsem i já) nejsem schopen přesvědčit o tom, co mám v srdci a co vnímám. Že nejsem schopen potěšit Vaše blízké i vzdálené. Lituji toho, že si člověk nepamatuje kam patří, že si nevzpomíná na své skvělé ochránce a na své místo "jak v nebi, tak i na zemi". Jsou zde Vánoce. Chvíle klidu a pohody, chvíle očekávání. Věřte ale, že nastávají chvíle otevírání nebe.

V těchto chvílích, kdy překypujeme Láskou a energií míru, kdy stojíme na prahu srdce a očekáváme cizí vstřícnost, kdy jsme schopni najednou chápat podrážděnost a nedůtklivost druhých, tak v těchto chvílích k nám přichází duchovní poselství. Jsou to chvíle, kdy máme srdce přístupnější než kdykoliv jindy. Kdy víme, že Láska musí být a kdy jsme ochotni se na nikoho nezlobit. Milujme se. Milujme všechny kroky, které nás vedou ke zkušenosti a pochopení. Milujme vše, čím jsme, neboť jsme to my a nikdo jiný.

Milujte všechny děje, kterými procházíte, neboť jste si je spolu se svými průvodci vybrali a jak je vidět, tak se vám daří je i zvládat. Chcete něco měnit? Měňte! Chcete něco řešit? Řešte! Chcete milovat a nemáte koho? Rozhlédněte se, třeba stojí vedle Vás. Hlavně nenastavujte dlaň a nečekejte něco, co vlastně ani nechcete. Vše co můžete mít hned je ve vás a vy jste hodně důležití na to, abyste to zahodili!!!! Otevřete své srdce Vašim duchovním průvodcům.

Pošlete ji vzpomínku, poděkování za to, co již pro Vás udělali a hlavně jim pošlete kousek Lásky. Té opravdové. Té, kterou cítíte, když se Vám něco podaří. Té, kterou máte, když pochopíte jak vás mají lidé rádi. Té, kterou se snažíte cítit, když do někoho vkládáte naději a důvěru. Prostě buďte to vy!!

Jste ti, kteří jsou schopni milovat a mít rádi. Otevřete své srdce a počkejte! Není kam spěchat! To co vám do srdce dopadne nejsou kapky či vločky, ale kousky Lásky od vašich průvodců. Od těch, kteří jsou vám na blízku v dobrém i ve zlém. Od těch, které sháníte, když se vám nedaří a které opomíjíte, když máte úspěch. Od těch, kteří vám dnem i nocí radí a kteří mají právě pro vás tu největší slabost. Od těch, kteří si vás váží, kteří vás mají jako rovnocené partnery a bez kterých by jim bylo smutno. Jste ti, kteří jsou milování Božskou láskou - bez podmínek a bez ohledů na své činy a rozhodnutí.

Otevřete své srdce a naslouchejte. Možná konečně uslyšíte hudbu nekonečna, hudbu neuhasínající Lásky, melodie duší, které vás milují a touží vám pomoci. Nebraňte se! Nikdy nejste sami! Ať máte či nemáte tyto subjektivní pocity, věřte, že

NIKDY NEJSTE SAMI !!!
 
Duchovní spojení