Máme strach či obavy z duchovní práce?!? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Mirek   
Již nějakou dobu se setkávám s dotazy a prosbami o radu, kdy a zda vůbec začínat s prací s duchovnem. Zda pracovat s nějakými seancemi, kyvadlem, automatickým písmem apod. Hlavně se lidé ptají, co je nejméně nebezpečné.

"Pokud budu pracovat s duchovnem, kde mám záruku, že se nepropadnu do černé magie?"
"Chci s kolegyněmi vyvolávat duchy, nemůže nám to ublížit?" atd.

Tyto obavy jsou časté a ať jsou vysloveny různě, vždy je spojuje strach z možného zhoršení současného stavu, strach z neznáma, které by mohlo být vůči tazateli negativní. Nejlépe za poslední dobu to vystihl pan Stanislav, kterého si tímto dovolím citovat:

------------------------------------
Email ze dne 20.8.04
"… zajímal by mne Váš komentář k níže uvedenému Abdrushinovu sdělení. Jeho knihu "Poselství Grálu" považuji za opravdu dobrou a proto mě zajímá Váš názor na jeho uvedené varování před používáním kyvadla.
"Varuji však každého čtenáře a posluchače naposledy s hlubokou vážností také před kýváním a radím, aby se od nynějška úplně vyvarovali každého pokusu s jakýmkoliv pomocným prostředkem okultistů, spiritistů, antroposofů atd. Lhostejno, co to jest, i kdyby to bylo nejnevinnější, i tak zvané meditace. Všechno od nynějška bude ke škodě těm, kdo se tím obírají! Budou uchopeni temnotou a strženi dolů, aniž by to pozorovali, protože to, co je světlé, nemůže již k nim přijíti. …"
------------------------------------
Jak tedy reagovat na tyto otázky, případně na varování člověka, který ví, o čem mluví a který jistě není v těchto věcech žádný laik? Je třeba si uvědomit že pisatel varuje všeobecně veřejnost. Neříká, že to nejde, pouze varuje před možnými negativními následky. Domnívám se dokonce, že autorovo varování se týká Diskarnátů a hlavně duší, které mají zájem spíše ubližovat. Z těchto důvodů ani já nedoporučuji vyvolávání duchů či podobné praktiky komunikace. Zde opravdu nikdy nevíte, zda narazíte na šprýmaře, neznalce nebo přímo na někoho, jehož záměrem je Vám ublížit. I z těchto důvodů vyučuji práce s kyvadlem, kde hlavní důraz je kladen na správné napojení na správné bytosti.

Žijeme v době, kdy se mnohem více rozvíjí duchovní myšlení. Tam kde před dvaceti lety pracovalo pět či dvacet lidí, kteří své úspěchy vykoupili dlouhou prací, tam je dnes tisíce lidí, pro které je mnohé již samozřejmostí. Dnešní doba je více nakloněna duchovnu a práci s ním. Pro správnou a ničím nepošlapanou cestu je třeba věnovat méně energie, než dříve.

Celé bych to přirovnal k rozvoji automobilové dopravy. Dříve tolik zviditelňované nebezpečí je dnes nejenom vyšší, ale hlavně jako by součástí dnešního života. Aby se předešlo nebezpečí, pak je nutné prodělat řádnou autoškolu, která vás naučí všechna možná pravidla. Na základě předpisů se Vás snaží ochránit tak, aby nebezpečí, do kterého se denně vrháte nebylo nebezpečím. To co si můžeme dovolit dnes, bychom si nedovolili před sto lety.

A tak nějak podobně bych to viděl i s duchovním světem. MY V NĚM ŽIJEME, JE VŠUDE KOLEM NÁS, pouze jej nevnímáme. Pokud však chceme prohlédnout a alespoň po očku chceme nakouknout za závoj, pak musíme znát jistá pravidla. Měli bychom chápat, kam nahlížíme a měli bychom alespoň být trochu připraveni na to, co uvidíme.

Výše uvedený citát vypovídá o době, kdy převažovaly praktiky černé magie, kdy nahlížení nebylo ze zvědavosti, ale ze snahy něco získat - peníze, sílu, vážnost atd. na úkor něčeho jiného. Od té doby se však velmi vytříbily informace a dnes většinou při správném vedení je člověk schopen se velmi rychle naučit komunikaci s bytostmi, které ho provázejí celý jeho život (viz článek {Bytosti okolo nás } ).

Jestliže máme z komunikace strach a přesto nás to láká, pak většinou překonáváme některé bloky či zábrany vytvořené v minulých životech. Je velké množství lidí, kteří se brání jakémukoliv kontaktu s duchovním světem, neboť v minulých životech na to již nejednou doplatili. Ale to již odbočuji. Co tedy dělat? Jak reagovat na výše uvedený citát?

Pokud máte někoho, kdo ví, jak se pohybovat v této oblasti a který Vás může připravit na možná nebezpečí, pak vzhůru do toho. Vyptejte se na vše co Vás trápí a pak se svobodně rozhodněte.

V případě, že máte ale nějakou knihu, případně někde nalezený návod, jak udělat nějaký rituál apod., pak doporučuji si NEZAHRÁVAT. Zvědavost je pěkná, pokud člověku neublíží. To pak již na mnoho věcí bývá pozdě. Neznám moc lidí, kteří by kromě strachu či podobných pocitů zažili něco více negativního, ale i to malé procento je pro nás ostatní příkladem, jak se bezhlavost či přemíra zvědavosti nevyplácí.

To, co chcete podniknout, by mělo být čisté a intuitivně byste měli mít pocit, že děláte správně. Při sebemenším pocitu nejistoty, či nedůvěry k dané věci Vám doporučuji dál v tom nepokračovat. Nejlépe je si s daným člověkem promluvit a nechat svou duši rozhodnout, zda to je ta správná cesta.

Nejdříve si ale zjistěte, co od toho všeho očekáváte. Málo kdo nechce nic získat, většina lidí však časem pochopí, že vlastní duchovní cesta není o nás a našich výhodách, ale o našem okolí a o pomoci druhým. Nehledejte proto svou cestu jinudy, než přes své srdce a Lásku.

Na závěr bych ale také chtěl upozornit, že víra v Boha a modlitby k němu je také druh duchovní práce a dokonce si troufnu říci, že většina modlících se lidí nemá tušení, co síla takové správně praktikované modlitby může dokázat a kam všude taková modlitba vlastně putuje.
 
Duchovní spojení