Setkání s ortodoxní vírou PDF Tisk Email
Napsal uživatel Mirek   
Moje setkání se syrovostí ortodoxní víry pro mne nebývá zase až tak časté. Mnozí mne znáte, že od ničeho neutíkám, že se nesnažím nic stavět do konfrontačního stavu, naopak se snažím najít alespoň nějaké společné záchytné body mého přesvědčení a toho druhého. Mnohdy se snažím o nalezení něčeho nového, co mi ještě není tak známé, či co by mohlo být bližší k tomu co znám a mohlo mi to ukázat další možnou cestu. Jak říkám - jsem v těchto věcech velmi nekonfliktní a chápající - a proto mne velmi překvapuje, že se svým postojem mohu vyvolávat strach či případné obavy.

Ale od počátku.

(Nejdříve bych se chtěl omluvit příslušné skvělé bytosti, které se tento článek týká za zveřejnění části našeho společného setkání. Vzhledem k tomu, že málo lidí jí spojuje se mnou a na tož mými stránkami, pak jistě nebude vadit to co píši. Já se naopak pokusím uvést co nejméně markantů sloužících k její identifikaci. Pokud tedy cesty boží tuto osobu dovedou na mé stránky, pak mne jistě upozorní na případné chyby.)

Měl jsem strávit pár dní ve společnosti velmi milých lidí. Znám je jako rodinu již léta a vždy jsme si rozuměli. S manželem jsme se v dětství často setkávali a prožívali spolu různé lumpárny. Před mnoha lety se ale v rodině stala tragédie a ta jeho ženu dovedla až k víře v Ježíše Krista. To je asi to nejlepší, když člověk najde útěchu v Lásce, víře a hlavně v srdci najde Boha. Prožili jsme dva velmi příjemné dny. Večer, když jsme si povídali, přišla i řeč na víru. Mezi čtyřma očima jsme začali vzájemně vysvětlovat, argumentovat atd. Však to znáte. Na rovinu říkám, že jsem měl spoustu myšlenek, ale především snahu pomoci při stále nevyřešené tragické záležitosti. Mám mnoho možností, přátel a kontaktů, které nepracují na poli klasické medicíny a v mnoha případech mají mnohem větší úspěchy.

Reakce na možnost pomoci energií a kontroly postiženého pomocí alternativní metody byla více než bouřlivá. Obdobnou reakci jsem opravdu nečekal. Vše jsme urovnali s tím, že nic se řešit nebude a šli jsme spát. Ráno se všichni ve spěchu sbalili a přes nesouhlas dětí odjeli.

A teprve tehdy jsem si uvědomil, jak může být víra (ta ortodoxní až dogmatická víra) omezující. Bylo mi to velmi líto, že se něco takového stalo. Samozřejmě jsem bral vinu na sebe a byl jsem přesvědčen, že jsem udělal někde chybu. Přestože mi mé okolí vysvětlovalo, že to co se stalo není mou vinou, přesto mi trvalo dva dny, než jsem se s tím plně vyrovnal.

Najednou jsem objevil v sobě mnoho věcí, které mne oslovili: - Musel jsem přijmout fakt, že mnozí lidé se k Bohu dostanou, ale nejsou ochotni pro tu Lásku v srdci aktivně něco udělat. Nejsou ochotni vzít na sebe onu odpovědnost za to co mají v srdci a chovají se pouze tak, jak jim někdo určil, bez vlastních myšlenek. Přestanou jakoby používat vlastní rozvahu a rozum a říkají pouze to, co jim někdo napsal. Vše ale má svůj vývoj.

Např. Je řečeno, že pokud do srdce přijmu Ježíše, pak budu spasen a v nebi jej budu moci blahořečit. (Možná jsem to pochopil špatně, ale nic jiného se tam dělat nebude než Chválit Pána). Pokud to ale nechtěl Ježíš na zemi a obracel lidi na cestu vážení si Boha a sebe samého (ne Ježíše, ale ve smyslu vážení si osoby sebe sama), proč by to najednou chtěl v nebi??? On netoužil po tom, aby mu někdo pochleboval či provolával slávu. Proč najednou ten obrat?

- Musel jsem přijmout fakt, že někdo před argumenty či jinými názory raději uteče (s ospravedlněním, že to za něj rozhodl Bůh), než aby je alespoň zvážil. Jakoby měl v sobě strach, že pokud přistoupím na jeden jiný názor, pak se mi zhroutí celá víra.

Např.: Tím že někdo čerpá energii ze stromů či kamenů ještě neznamená, že místo Boha přijal kámen či strom. Je přeci jasné a vědecky i duchovně mnohokrát ověřeno, že vše je jen energie a tu mohu přijímat odkudkoliv a přitom to vůbec nemusí narušit naší víru v Boha.

- Musel jsem se vyrovnat i s tím, jak se ona žena (kterou mám velice rád a kterou obdivuji) snaží všemi prostředky spasit svou rodinu. Přitom si ale já osobně nejsem jist, že její rodina je pro její cestu až tak nadšená. Naopak cítím rostoucí nesouhlas ze strany dospívajícího syna. Proč musí být cesta k Bohu tak tvrdá? Proč by Bůh rozdělil svět na ty, kdo přijali do srdce Ježíše a ty zachrání a na ty, kdo jej nepřijmou a oni budou nevýslovně trpět. Vždyť utrpení je právě to, co se Ježíš snažil z lidí sejmout. Proč by nám najednou chystal zlo, které na nás dopadne, pokud nejsme ochotni přistoupit na jeho cestu. Mohu věřit v Lásku, v Boha, v pomoc bližním, ale pokud nepřijmu Ježíše, pak budu trpět. Divné, to je jako by si chtěl vynutit pozornost za každou cenu. Pokud máte možnost se vrátit do minulých životů a znát prvotní myšlenky křesťanské víry, pak přijdete na to, že o utrpení vůbec nešlo. Šlo pouze o víru a Lásku a pokud někdo ctil Lásku, pak byl na správné cestě. Proč to již neplatí. Proč není žádná alternace.

- Nesmyslnost některých tvrzení mě spíše odzbrojuje, než aby mi dodávala síly.

Např.: tvrzení, že Bůh řekl že cesta ke spasení a k Bohu je přes Ježíše Krista. Kde je ale právě ona alternace, kterou nám Bůh dává???? Já přeci mohu ve své víře přistupovat přímo k Bohu, mohu s ním i aktivně pracovat a přes to mne čeká utrpení, protože nepřijmu Ježíše?

Je mi smutno za lidi, kteří nemají právo ani možnost si svou cestu hledat tak, aby je ona cesta povznášela a přinášela jim a jejich blízkým pouze radost a útěchu bez nutnosti spěchu , bez příkazů kudy a jak jít a možná i za kolik je nutno víru vykoupit. Vždy můžeme polemizovat, co je ta pravá víra, můžeme konfrontovat a bojovat za tu svou, ale nikdy bychom neměli nutit či přesvědčovat své okolí násilnou formou.

Spasení vidím v Lásce. V tom, udělat něco pro druhé, nebýt lhostejný, mít vždy sílu odpouštět a bránit všemožně zlu a jemu podobným energiím. Potlačovat v sobě i ve druhých nenávist, pomstychtivost a všechny podobné stavy, které přináší tato doba a toto společenství. Odolat pokušením a najít v srdci Lásku a Víru. Dle mého to může být Víra jakákoliv, pokud je založena na Lásce. A jak jsem již napsal:

Krok provedený v dobré víře s dobrými úmysly je vždy krokem kladným!
 
Duchovní spojení