Sebevražda - radikální řešení životních událostí! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Mirek   
Toto krátké pojednání by mělo částečně vysvětlit, proč ne vše bývá nalinkováno. Nechci v tomto místě polemizovat o důsledcích sebevraždy v duchovním světě, ani o jejím negativním působení, ale jisté závěry je možné vyčíst i zde. Já osobně jsem jich v minulých životech prodělal (a dokonal) přes 4000. Jen si myslím, že je to škoda nových začátků. Člověk se při svém konání může ocitnout v různých situacích.

Již jsem psal, že neexistují náhody, pouze situace, ke kterým se dostaneme skrze své rozhodování. Ve většině případech je rozhodování v souladu s námi naplánovanou Boží cestou. Vážná zranění i nemoci vedou k nějakému cíli. Dávají nám možnost řešení situací, posílení našich osobních schopností atd.

Naše rozhodnutí nás však i zavedou do míst a situací, kdy si myslíme, že je to již nad naše síly. Mnohdy se ocitáme na nepravém místě s nesprávnými lidmi a pak se nejsme schopni odpoutat ani od místa, ani od příslušné situace. Od toho máme Anděle strážné, kteří nás mají hlídat a vést tak, aby se nám nestalo nic zlého na fyzické úrovni. Pokud se však člověk nenechá vést "intuicí" a neposlouchá, dělá vše jakoby násilím, vynucuje si běh věcí, nebo obráceně od všeho utíká, pak se může stát, že se ocitne na místě, které je pro něj osudné.

Je nemálo Andělů strážných, kterým je ublíženo tím, že nejsou schopni zabránit násilnému konci svého svěřence. I já jsem potkal svého Anděla strážného a musel jsem mu odpustit (je pravdou, že já jsem mu ublížil svou sebevraždou, ale on to cítil že se provinil na mne svým selháním), aby se mu očistil blok z minulosti. A nepomohlo na očištění ani SRT, musel proběhnout osobní kontakt na fyzické úrovni, muselo proběhnout odpuštění a pochopení.

Proč jsem spáchal sebevraždu? Byl jsem se špatnými lidmi na špatném místě? Nevím, není to pro mne teď důležité. Pokud bych to měl jako úkol či cíl, pak bych nezatížil Anděla strážného svým konáním, neboť by byl na to připraven.

Při inkarnaci si vybíráme prostředí a okolnosti. Mohu je však vždy svým rozhodnutím změnit. Pokud úkol nesplním, budu to muset udělat jindy. Malý příklad - předpokládejme, že je mým úkolem nebýt vrahem. Přes všechny vrozené dispozice k tomuto se musím ubránit těmto pocitům, musím sám v sobě vnitřně pochopit, že to nechci, že je to špatné. Vše jde dobře a najednou se neudržím a v davu začnu střílet do lidí. Mysíte, že jsem svůj úkol splnil? A pak je zde ještě jedna otázka: Myslíte, že všichni mrtví tam měli být? Že to měli předurčené? Já nevím, spíše se domnívám , že ne. Cesta životem je předurčena, ale v životě člověka hrají roli i okolnosti a ve většině případech stále stojí na rozcestí rozhodování! Jakákoliv situace přináší několikero řešení, pouze smrt ne, ta se již vrátit nedá a pak se musí začít od počátku.

Navíc se na smrt vlastní rukou v duchovním světě pohlíží jako na velký neúspěch, který je třeba řešit. Pokud se přes něco nemůžeme dostat, pak je to v duchovním světě spíše na dlouhou meditaci, která vede k nápravě myšlení. Jak to ale řešit na Zemi, když máme pocit, že východisko již neexistuje? Pamatujte si, že problém, který vidíme z našeho pohledu jako nepřekonatelný, je z pohledu okolí naprosto normální. Teprve komunikací s okolím můžu onen pohled napravit. Je mnoho lidí, kteří změnou prostředí změnili i svůj úhel pohledu. Třeba jenom tím, že poodstoupili od problému, nebo zjistili, že snad neexistuje na světě člověk, který by neměl problém.

A vězte, že neexistují malé či velké problémy. Jsou jenom překážky, které musíme zvládat a překonávat. Ty jsou tak velké, kolik síly máme a jak jsem již někde psal - "Bůh nám naloží pouze tolik, kolik uneseme".

A co tedy dělat, když si myslíme, že to již unést nemůžeme. Najděte si někoho, kdo Vám pomůže alespoň na chvíli zvládat situaci. Ptejte se, bojujte ne za splnění úkolu, ale za přežití. Nejste ti, kteří smrtí něco vyřeší, ale jste ti, kteří daný problém odsunou na dobu, kdy to hravě zvládnou. A věřte mi, od problému se dá utéci, ale nikdy smrtí! Pokud ale máte pocit, že to jinak už nejde, udělejte jednu jednoduchou věc -  řekněte někomu, v jaké jste situaci a zeptejte se ho, jak by to řešil on. On by Vám mohl ukázat cestu ven, kterou vy v současné chvíli nejste schopni vidět. Ale musíte být ochotni to vidět. Nesmíte to zavrhnout třeba se slovy: "Tobě se to říká, když to neprožíváš!". Tím vše opět odvrhnete a zůstanete v tom sám.

Milujte sebe a svá rozhodnutí a věřte, že vždy je nějaké východisko z Vašeho problému, jenom jej prostě momentálně nevidíte. Nebojte se někomu svěřit, neboť život jste si nedali, byl Vám jen svěřen a pak jej musíte dovést do zdárného konce. Odevzdejte jej s pocitem, že jste udělali vše, co bylo třeba! Odevzdejte jej s dobrým pocitem, s pocitem Lásky a dobře vykonané práce!
 
Duchovní spojení