Co s krizí středního věku? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Mirek   
Pochopil jsem, proč mnoho mužů ve středním věku se rozvede, vezme si mladší ženy (dívky), zakládá nové rodiny, nová hnízda a mění vše kolem sebe. Možná jsem našel řešení, možná jenom směr uvažování a rozhodování. Nevím jak pro ostatní, ale pro sebe rozhodně.

Žijeme v hektické době, která se velmi rychle mění. Dnes, více než kdykoliv jindy, platí: „Kdo chvilku postál s klasikem, již stojí opodál“. Vývoj, který dříve běžel po generacích a pak po desítkách let, dnes není ani v letech. Neustále nové věci, přístroje, mobily, počítače, automobily a další materiální „požitky“, kterých se stáváme mnohdy nedobrovolnými otroky. Vše se mění. Sotva koupíte počítač, tak ještě ten den vaším nákupem ztratí skoro jednu třetinu své ceny. A to mluvíme pouze o věcech, které si můžeme odřeknout.

Jak to ale vypadá s rodinou v tomto shonu? I děti dospívají rychleji. Velmi rychle se přizpůsobují shonu a jako my za mlada, tak i oni dnes koukají na své rodiče s despektem, jak to že nerozumí jejich muzice, neumí použít jejich moderní mobil či počítač, nevědí … Jistě, to tady vždy bylo a bude. Mnohdy nás ale překvapí věci, jako je například jejich nadhled nad cestováním či vztahy. Naše pravidla nějak pozbývají svého lesku a jsme nuceni přiznat, že věkem nabyté zkušenosti dnes ne vždy platí. Pryč jsou doby, kdy pravidla platila mnoho generací a my jsme je pomáhali přenášet z dědů na vnuky. A to platí nejenom o rodině, ale i o jakémkoliv konání a oboru dnešní doby.

A kde jsme my? Nějak se začínáme ztrácet pod náporem informací. A přijde věk, kdy se sami v sobě nevyznáme. Je hezké, že jsme úspěšní, lidé nás v práci i v okolí respektují, že rodinný život je harmonický, že vše vychází jak má (mohu mluvit za sebe, jako muže, ale platnost je asi na oba protipóly stejná). A pokud je člověk v harmonii se sebou i světem, pak o to více jej překvapí pocity, které se v době středního věku začnou dostavovat (obdobné pocity přijdou dříve a nebo později). Najednou má člověk pocit, že je ochoten všechno opustit. Jít jinam s jinou ženou (v tu chvíli jedno s jakou) a mít jiný styl života, jiný byt, jinou práci (nejlépe stejně či lépe honorovanou), prostě opustit vše a začít znovu.

Přichází totiž pocit nedocenění. Všichni nás již znají, ničím je nemůžeme překvapit a mají jasný názor na nás. Když s něčím novým a neotřelým přijdeme (aby byla změna), tak to není chápáno jinak, než zbytečné vyhazování peněz, utrácení času atd. Ale my takoví přeci nejsme. Máme ještě sílu dělat něco jiného (ale co?), jsme ochotni a schopni překvapit lidi kolem sebe (koho konkrétně? Manželku nebo děti? Ty určitě ne), umíme začít zase budovat, jako za mlada (ale co, když je vše vybudováno?). A pak najednou přichází pomalu destruktivní myšlenky („Proč tedy nezačít jinde? Někdo jiný mě určitě pochopí lépe a mohu ho ohromit tím, jaký jsem. Vše vybuduji od počátku, dnes už vím jak na to…“) a najednou začneme chápat filmy, knihy a seriály, kde se mluví o rozchodu a odchodu a o ničení a znovu stavění. Víte, že na to máte, a čím dál je vám ta myšlenka bližší, až se stane vaší běžnou součástí.

S novým partnerem byste začali od jiného bodu – od respektu, úcty – oni by Vás viděli na současném vrcholu. Neznají vaše začátky, neznají vaše slabosti, které jste schopni skrývat či dočasně potlačit. A najednou je tu touha po změně. A zde přichází přání, které je bytostní a je směřované vesmíru. Dle mého přesvědčení jsou tři možné cesty, jak to bude pokračovat dál. Ale především je nutno říci: „Máte právo na jakoukoliv změnu!“ a všichni kolem jsou tuto změnu nuceni pouze respektovat. Ano, určitě to bude bolet nejenom vás, ale je to vaše rozhodnutí se všemi průvodními aspekty.

1. Pokud máte touhu tyto informace a myšlenky pochopit, porozumět jim a získat z nich ne destrukci, ale ono Pochopení, onen posun na fyzické a duchovní úrovni, pak Vám přijdou do cesty správní lidé, kteří vám jsou schopni poradit a nasměrovat. Najednou zapadnou správné kostičky a stojíte čistí, omlazení, bez nutnosti někomu ublížit. A změny, které chcete udělat mohou být jemné a v harmonii s tím co jste do dnešního dne udělali.

2. Pokud vědomě i podvědomě toužíte po změně okolí, pak se Vám do cesty dostanou lidé, kteří vám pomohu tuto situaci řešit a změnu uskutečnit. Je jedno, zda je to změna podnikání, změna manžela/ky či partnera, změna bydlení atd. Rozhodli jste se a není tedy důvod, proč by vaše přání nemělo být vyslyšeno. V této chvíli přichází zamilování do někoho či něčeho jiného.

3. A poslední cesta je nejbolestivější. Nespokojenost nebudeme řešit, budeme nerozhodní. Vesmír nám předloží možnosti, ale nepůjdeme do toho, nejsme ochotni se rozhodnout. Máme strach z neznáma, máme strach ublížit těm kolem, znejistíme, nebo cokoliv jiného, co nejsme ochotni překonat a zůstaneme tam, kde jsme. Následuje nevrlost, nespokojenost, užírání se, nenávist k sobě nasměrovaná do okolí … Tato varianta ve výsledku je nejhorší a nejbolestivější pro celé okolí. Nakonec v horším případě zůstane člověk sám a málo kdy pochopí, co bylo touto pravou příčinou. Většinou se člověk ani nesnaží cokoliv zjistit (tím ale nechci říci, že kdo žije sám a opuštěn musí mít důvod právě v tomto).

Která varianta potkala mne, to jsem opravdu do poslední chvíle nevěděl. Jedno ale vím. Pokud se trápím a je mi smutno, bez ohledu na to, co se kolem mne děje, pak tím ubližuji všem ostatním. Trvalo to několik měsíců a přestože jsem to řešil s mnoha lidmi, kteří jsou zkušení a mají mnoho schopností, tak výsledkem byla stále větší bezmoc a chuť vše zrušit a začít jinde a jinak. Nebyla v tom cizí ani vlastní žena, nikdo mi neubližoval, nikdo se nesnažil rušit mou harmonii. Nakonec jsem se dostal do stavu, kdy již víte, že něco přijde. Trpělivě se rozhlížíte a očekáváte změnu. Vždy se snažím žít dle všeho, co učím a tak jsem se snažil velmi korektně vyřešit své pocity. Ale řešte něco, čemu sami nerozumíte. A tak jsem se rozhlížel. Vždy přijde to, co si člověk zaslouží a vzhledem k tomu, že jsem byl hodný …:) tak jsem očekával dvacetiletou, dlouhonohou blondýnku s vlastním domem a touhou se i s majetkem konečně odevzdat někomu tak kvalitnímu, jako jsem já :). To je samozřejmě vtip, ale na druhou stranu, kde jsou ty hranice, kdy nás zláká něco jiného? A nemusí v tom být zákonitě mládí, ani majetek.

A pak jednou přišli ty změny. Po jednom svém kurzu při rozhovoru se svým přítelem mi byla položena otázka: „Miluješ svou ženu? Odpověz poctivě. Přiznej si, že už ne!...“. A já se urputně bránil, nešlo mi to vůbec přes rty. Necítil jsem, že mám právo něco podobného říci. Po některých dalších otázkách a pár skleniček vína jsem najednou prohlásil: „Jsem ochoten všechno zrušit, odejít od všeho, nemít nic a začít z ničeho. Ale rád bych to opět stavěl se svou ženou!“ Ani netušíte, jak jednoduché a očišťující to bylo. Jak se najednou člověku „rozsvítí“ a cítí vstup Lásky do těla a srdce. Náhle se spojili všechny kostičky a mohl jsem se podívat na sebe a říci, že musím dělat něco se sebou, nikoliv se svým okolím. Najednou jsem nebyl sám na celý svět, ale pouze na sebe. Pak už to běželo samo. Pochopil jsem, že v každém prostředí budou pocity stejné dokud něco neudělám. Pochopil jsem, že nějakou dobu nemám žádný cíl, něco, na co se člověk těší (to nemá nic společného s partnerem, na kterého se těšíte). A krize je pryč. Kolem vás se rozsvítí a najednou cítíte, že máte vše ve svých rukách.

Vše vypadá velmi jednoduše, ale mohu říci, že jsem si byl nucen sáhnout opravdu velmi hluboko a Pochopení jsem získal i za odvahu své pocity sdílet a řešit je. A kdo zažil Pochopení, ten ví, jak ohromná odměna se za tímto skrývá. Rozhodně se nebojte podobné situace řešit. Pod závojem i negativních pocitů se skrývá Láska, štěstí a Pochopení. A kdokoliv chce, ten je najde.
 
Duchovní spojení