My a naše věčná snaha o splynutí duší! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Mirek   
Mnohdy lépe vidíme problém druhých herců v té naší tragédii, kdy velmi dobře pochopíme, kdo nám jak ubližuje, než abychom viděli proč to tak cítíme. To je skoro nadlidský úkol. Je dobré si vždy uvědomit, že žijeme desítky a stovky tisíc životů a podobné vzorce nepochopení se u nás nacházejí tak dlouho, dokud na ně nenajdeme odpověď. Jedna věc je pochopit a najít onen vzorec chování, druhá věc je ten vzorec rozbít.

A do všeho se plete ta nekonečná touha po splynutí duší. Touha po té věčné milostné hře mezi dušemi, kterou provozují duše již od svého zrodu. Jsou to tři paralely, které se odlišují úrovní a stavem.
  * První je přímá součást Jsoucna - Boží existence.
  * Druhá je oddělení od Jsoucna ve formě ducha či pokud chceme tak ve formě samostatné duchovní existence. Hra dvou duší na spojení se Jsoucnem je z pohledu lidského úžasná hra barev a záblesků, úžasných prožitků, pocitů a nádherných stavů, který prochází celým spektrem smyslů duchovních bytostí.
  * A pak se najednou ocitneme na Zemi a toužíme po tom, abychom prožívaly opět stejné pocity. Hledáme kolem sebe, horečně se milujeme a jsme zklamáni, když to není takové, jaké bychom chtěli mít. Pokud se nás někdo zeptá, jaké by to mělo být, pak vlastně ani nevíme.  
A běží život za životem. Na počátku zapomeneme na vše, pouze nějaké tušení nám z dálky radí, jak by to mělo vypadat. Toužíme po něčem, na co jsme zapomněli, ale co nám dává sílu pokračovat v mnohdy nesmyslném konání. Nechceme pochopit, že ono milování je pouze vnitřní touha po splynutí a nekonečném prožitku, který je tak hluboce zakořeněn, že ani mlha při narození jej nemůže úplně zakrýt.

Pak ale stojíme před problémem, který je pro nás naprosto přirozený. Pokud milování s tímto partnerem nás neposune za hranice běžného stavu, pak je to špatný partner a my se musíme obrátit jinam. Musíme najít honem někoho, kdo nám to dokáže zprostředkovat. Začíná to, čemu se říká střídání partnerů. Nechceme slyšet, že i vztah musí uzrát jako víno. Že s ním musíme zacházet v rukavičkách, že mu musíme dát všechny potřebné ingredience, aby uzrál, zesílil a začal zářit pochopením, tolerancí a Láskou.

Naše vztahy se málo kdy přiblíží tomu pochopení a vyrovnání v duchovních sférách. Ale zase mají své kouzlo neporozumění a oprav, kouzlo syrové myšlenky ve všech podobách od Lásky až po nenávist. Mají sílu ve své opravdovosti i povrchnosti.

Nehledejme něco, co najdeme později. Hledejme něco, co později již mít nebudeme. Važme si sebe a svých partnerů. Važme si možnosti hrát si s jejich i vlastními těly, važme si možnosti pozvolného poznávání partnerova pocitu a jeho stupňování. Važme si touhy, která pro tento život zůstane neukojena. Milujte své partnery přes to, že oni mají touhu, kterou vy neumíte uspokojit. Touhu, která podvědomě leží mezi nimi jako hráz. Touhu, která když už se blíží k naplnění, tak narazí na dvě hmotná těla, která nemůžou skrze sebe prostoupit. A pak opět jsme vedle sebe, ale přesto každý sám! Sám se svou touhou, sám se svým nenaplněním.

Co s tím? Nezapomínejme na to, že vedle nás je bytost, která touží alespoň po kousku přiblížení. Která touží po pochvale, pohlazení či polibku. Nezapomínejme na sebe prostřednictvím našich partnerů.

Milujme je, jak bychom chtěli být milováni.
Vnímejme je, jak bychom chtěli být vnímáni.
Hlavně se nebojme, že o něco přijdeme. Vše na nás trpělivě čeká!

Kratší, o to přiléhavější paralela Splývání duší - Věra Mičanová

Já jsem někde teď nedávno přirovnávala vznik vzájemného vztahu dvou duší ke stavbě věže,chrámu. Skládáme ho ze sirek, takže je opravdu křehký. Někdy se nám stane, že vypadne sirka,někdy celé patro. Ale stavíme dál.

Stavba od nás vyžaduje trpělivost, synchronicitu, touhu, společný cíl(růst), toleranci, chuť si hrát, vzájemnou podporu (to když jednomu dojde síla, zastoupí druhý)atd. No a někde v té mezifázi se stane, že k té křehké stavbě ze sirek, docela slušně vysoké (a blíž k Bohu) přijde kdosi s ohněm.

Ta energie ohně je tak lákavá. Oheň vybízí k probuzení vášně, touhy, sblížení, splynutí. Láká a hřeje, je to tep srdce, vybízí k rozkoši a snad...naplnění?

Žár ohně a touhy je tak blízko u věže ze sirek...sfoukneme, nebo nás žár i s věží tak blizounkou k Vesmíru pohltí?

Je to na nás, jako ostatně vždy.
 
Duchovní spojení