Dny běží. Máme hospodářskou krizi, střídá se počasí tak nekontrolovaně, že jsme z toho rozladění, a do toho naše starosti, problémy, nedostatek peněz, přátel, porozumění, lásky … Co s tím vším máme dělat? Jak se dá v těchto problémech žít?? Ráno vstáváme dříve, než by tělo potřebovalo. Hned si vzpomeneme na to, co nás trápí již několik dní – až zatrne na duši. Práce nás nebaví, nebo ti lidé v ní, nebo obojí dohromady, neřešitelné problémy, které se dají vyřešit, pokud ale i jiní lidé budou chtít … a oni nechtějí. Z toho plyne vztek, rozladění, neúcta i strach. Honem domů, doma je nevrlý/á

Kraťounké novoroční rozjímání...Tak otevřu  jen, co mě napadá teď,  tuto chvíli a co mám teď prožité.

Jsem venku se svým psem, je podvečer, našlapuju do bílého peří protržené zimní peřiny..krystalky ledu se na ní vylupujou ve svitu měsíce jako perly z lastur . Mám chuť si do načechrané peřiny lehnout s vědomím, že nebude hřát...Slyším hlas...